OSVĚTIM
 
Osvětim byla největším nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem. Byla založena v dubnu 1940 u polského městečka Oświęcim. V březnu 1941 poručil Himmler postavit vedle původního tábora další komplex – Osvětim II – Birkenau/Březinku. Postupně zde byly vystavěny čtyři plynové komory s krematorii. K Osvětimi náleželo dále 45 dalších pobočných táborů, kde byli vězni nuceni k otrocké práci.
 
Po příjezdu na rampu v Birkenau se konala selekce – lékaři (členové SS) rozhodovali, kdo bude nasazen na práci a kdo půjde rovnou do plynových komor. Na práci byla vybrána jen nepatrná část vězňů.
 
Součástí komplexu v Osvětimi II – Birkenau byl od září 1943 do července 1944 tzv. terezínský rodinný tábor. V září 1943 bylo z Terezína vypraveno v transportu 5000 vězňů (z toho 274 dětí do 15 let), kteří po příjezdu do Osvětimi nemuseli projít selekcí, nedošlo k rozdělení rodin, ani nebyli potupně dohola ostříháni. V dokumentech vězňů byla však uvedena zkratka „SB“ – „Sonderbehandlung“ – „zvláštní zacházení“ – což byl krycí název pro smrt v plynové komoře, a doba šest měsíců. V prosinci 1943 a v květnu 1944 přijelo dalšími transporty z Terezína 12 500 vězňů.
 
V jednom z transportů byl i Fredy Hirsch, jehož zásluhou se podařilo v rodinném táboře založit dětský blok, kde se děti pod vedením vychovatelů věnovaly výuce, hrám i divadlu. Na stěny bloku namalovaly dvě malířky barevné obrázky. Vychovatelé usilovali ze všech sil o jedno: aby děti nebyly bezprostředně vystaveny hrůzám Osvětimi, aby ani v těchto podmínkách nepřestaly věřit ve vítězství dobra. Životní podmínky v Osvětimi se ale zrcadlily i v tématech dětských her: děti si hrály na apel nebo na mrtvé. Nevěděly, jak vypadá květina, domácí zvíře či ovoce.
 
Přesně po šesti měsících, bylo v noci z 8. na 9. března 1944 v plynových komorách zavražděno 3792 vězňů ze zářijového transportu. Podle dochovaných svědectví zpívali před smrtí československou hymnu. Vězni z prosincových a květnových transportů prošli počátkem července 1944 selekcí, asi 6 500 vězňů, kteří nebyli vybráni na práci, bylo během dvou nocí mezi 10. a 12. 7. 1944 zavražděno. Byly to dvě největší hromadné vraždy českých občanů během druhé světové války. Ze 17 517 vězňů internovaných v rodinném táboře přežilo pouhých 1294.
 
Zvláštní byl osud asi 90 chlapců z dětského bloku ve věku 14 až 16 let, kteří prošli selekcí osvětimského lékaře Josefa Mengeleho. Chlapci, které Mengele v selekci vybral, mezi nimi i Pavel, byli přemístěni do mužského tábora. Zde pracovali především jako „pohonné síly“ – zapřaženi do selských vozů s dřevěnými koly. Byli vystaveni úmornému hladu a neustálému strachu, že budou zplynováni. Asi čtyřicet z nich se dožilo konce války.
 
 
» ZAVŘÍT OKNO «